Už od nepaměti koluje v análech, že vše se začíná a vše se končí Bestií. I odešla Bestie z řad blogujících a řady se zatřásly, řady se cítily opuštěně. I začaly se řady hrouutit. Každý druhý řešil otázku "Co jsem, když Bestie na mě už neshlíží přívětivým okem. Kdo jsem abych vůbec byl? Kde to jsem, když Bestie mě tu nechala tlít samotného?" Každý první si nekladl otázku žádnou a prostě se ztratil. Zmizel. Odkmitl, následujíce ono bestiální energické humblé. Bez humblé jako bez života. Návrat nepřemožitelného titána budiž zaznamenán v análech jako triumf. Zda dobra nad zlem či naopak, nechejme na posouzení příštím generacím. Jsem nadšen.