Dneska v noci u nás řádila krásná bouřka. Trvala dlouho a hromů a blesků bylo nepočítaně! Mám bouřky ráda, takže jsem místo spaní koukala z okna a přitom jsem si vzpoměla na jednoho kluka, který s námy jezdil k dědovi a babičce na Šumavu na prázdniny.

Tam bývají bouřky v parných dnech dost často. Přivalí se najednou,  několikrát prásknou, spadne pár krup a je zase po bouřce. Jelikož ve vesnici, kde děda s babičkou bydleli,  nebyl krám (2x týdně tam jezdila pojízdná prodejna), muselo se chodit nakupovat do městečka asi 5 km daleko. Chodilo se kolem místního letiště, po silnici ležící na šílené rovině (nemám roviny ráda, protože jsem z města, které snad žádnou větší rovinu ani nemá), okolo které široko daleko nebyl ani žádný větší strom. Jednou jsme takhle šli, přihnala se bouřka a do toho kluka jak když střelí. Bez řečí vyrazil sprintem od nás a zdrhal a zdrhal jako blázen. Je pravda, že jsme taky přidali trochu do kroku, protože dá rozum, že se nikdo nemíní nechat otloukat kroupami jen tak pro nic za nic. Když jsme dorazili domů, už seděl v kuchyni, oči ještě navrch hlavy a funěl jak sentinel. Pak nám vysvětloval, že se bojí bouřky, protože mu někde u Kolína v polích blesk zabil babičku. Moc jsme mu něvěřili, spíše jsme nabyli dojmu, že je to prostě a jednoduše posera. Až po letech jsem jela s jeho matkou autem přes Kolín a když jsme míjeli na silnici jeden pomníček, tak mi povídá, že tam leží maminka jejího manžela! Je hloupé, že člověk může tak dlouho žít v omylu. Sice jsem se mu po všech těch letech omluvila. Ale jak je možné, že se lidé tak snadno nechají ovlivnit míněním druhých do dnes nechápu.

A ještě na jednu příhodu jsem si při té bouřce vzpoměla. Ta se udála asi před dvěma roky v našem báječném obchoďáku (ten teď bourají, aby tam mohl vyrůst jiný, větší. Asi si říkají, že jich tu máme málo!). Bylo to v oddělení ovoce a zeleniny. Měli tam nějaký zlevněný rajčata a jak jsem tam tak stála a přemýšlela, jestli koupit nebo ne, padl mi pohled na dívčinu asi dvanáctiletou. Nejdřív mě zarazil takový zvláštní nepřítomný pohled, takže jsem na ni taky chvíli zírala v obavě, jestli s sebou nešlehne o zem.  Až za chvíli mne napadlo se podívat níž a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že za tím nepřítomným pohledem se ukrývá ručka šátrající v otevřené kabelce paní, která stála vedle ní! Takže žádný záchvat padoucnice či něčeho jiného, ale prostě malá zlodějka v akci!!! Naštěstí si paní s otevřenou kabelkou dívčiny všimla, takže o nic nepřišla. A nevím proč, ale kvůli té holčině jsem nemohla dlouho usnout. Pořád mě děsil ten její nepřítomný pohled.

Škoda, že ta krásná bouřka skončila pro jednoho muže tragicky. Doslechla jsem se, že v Jizerkách to zabilo chlapa v chalupě. Zdá se mi to dost divné, když seděl ve 2 hodiny v noci u stolu a praštil do něj blesk přes svítidlo.

Ale jinak byl den moc pěkný. Jako by se počasí po té bouřlivé noci chtělo za něco  omluvit :) Sice sluníčko bylo občas za mraky, ale jinak paráda. Procházka kolem řeky vždycky pozdvihne náladu :)

A zítra? To se ještě uvidí. Možná navštívím turnaj, kdo ví...