Ale ty, ktere jsou oporou, ty by meli architekti ozivit uz ve svych plenech. A v komisich pri stavebnim rizeni by mel byt nejaky ten, co to nejen dovede udelat, kdyz ne architekt, ale i poradit a potom i prosadit. Ty nektere zdi, ty se ted v Evrope nejak nepouzivaji. No, je to dobre.

Ale ty, ktere jsou oporou, ty by meli architekti ozivit uz ve svych plenech. A v komisich pri stavebnim rizeni by mel byt nejaky ten, co to nejen dovede udelat, kdyz ne architekt, ale i poradit a potom i prosadit. Ty nektere zdi, ty se ted v Evrope nejak nepouzivaji. No, je to dobre.

Tvá touha po změně je obdivuhodná. Zeť je šedá, pevná. Snad by se na ní alespoň květinka dala namalovat. Není třeba. Jakmile má květinu člověk namalovanou v sobě, nemusí se jimi obkopovat. Nemusí se obkopovat krásnem, pokud to krásno má v sobě. Stačí se opřít o tu prázdnou, chladnou stěnu a žít sám v sobě. Panel je fenomenem téhle doby. Tak jednotvárný, tak chladný, tak nebezpečně ošklivý. Jak krásné jsou chrámy. Jak krásné staré domy. Neschovávaljí v sobě jen brouky a jinou havěť. Schovávají v sobě také člověka. Ne jako panel, který se snaží z lidí udělat karikatury na člověka. Ach panele, proč jsi tak bezcitný k lidskému bytí. Proč ho tak drtíš svou bezzubou obludností. Dřív byli lidi dětmi. Hráli si. Kradli slunci jeho teplo a tvořili z něho krásu. Podloudně kradli větru jeho svžest a tvořili z ní nádheru. Teď lidé dospěli. Změnili se z juchajících jehňátek na otroky a mamonáře.

Ta zeď s ť je jen překlep. To aby se vědělo. Jako že se doufám ví.